• Úvod
• Motýli
• Aktuality
• Články
• Top 20
• Android
• Nástroje
• Mapa lokalit
• Kniha návštěv
• Odkazy
• Kontakt

Seznam čeledí a druhů

denní motýli | noční motýli | drobní motýli

Úvod do (super) makrofotografie

Aneb čím fotit motýlí vajíčka...

Určitě se každý, kdo tu a tam zabrouzdá internetem, setkal s makro fotografiemi různého hmyzu, od detailních záběrů složených očí vážek, složených sosáků motýlů či jejich vajíček, až po hrozivě vyhlížející vosí kusadla. Doposud jsem při focení motýlích křídel potřebu extrémního zvětšení nepociťoval, a to až do loňska, kdy jsem náhodou natrefil na "zmateně" poletující samici okáče medyňkového, která se vracela stále na stejné místo na větev stromku, kam právě nakladla vejce. A tím to celé začalo....

Totiž, vyfotit několikamilimetrové motýlí vejce, dokonce i kvalitním makroobjektivem (Canon EF 100mm f/2.8L Macro IS USM), moc rozumně nelze. Objektiv sice nabízí zvětšení 1:1, což v reálných podmínkách znamená, že 1mm objekt bude i na čipu fotoaparátu promítnut ve stejné velikosti, ale k zachycení rozmanitých povrchových struktur motýlích vajíček zvětšení nepostačuje. A tak jsem započal s pročítáním diskuzí o supermakrofotografii a hledáním řešení s nejlepším poměrem výkon/cena. Cílem snažení je nálezt něco, čím se dostaneme na poměr zvětšení 2:1, 3:1, a více, tedy super makro. Určitě zajímavým v tomto ohledu je článek motýlího fotografa a kolegy Marka Vojtíška pojednávající o využití starého kinofilmového objektivu. Jeho výsledky a fotografie jsou víc než inspirující.

Rozhodl jsem se tedy, že v následující sezoně bych se chtěl zaměřit i na fotografování motýlích vajíček, neboť nalezení vejce je neméně obtížné jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena. Takové vajíčko bývá totiž obvykle velice pečlivě skryto na spodní straně listů, v okvětních lístcích rostlin, v záhybech kůry stromů apod. Dalo by se říci, že hledání vajíček je jakýsi extrémní "biocaching", avšak bez GPS souřadnic :-)

Rád bych tedy v tomto článku, řekněme, shrnul mé bádání v oblasti supermakrofotografie, tj. jak vyfotit milimetrové objekty co nejkvalitněji a co nejlevněji. Bohužel "výzkum" probíhal v zimním období a pouze v domácích podmínkách, takže mohu předložit pouze fotografie pořízené doma. Ale i tak si myslím, že podají dostatečnou informaci o možnostech použití i v terénu.

V dalším textu budu rovněž dále počítat s velikostí senzoru, jakou mám na svém fotoaparátu Canon EOS 600D, což je digitální zrcadlovka s formátem senzoru APS-C o rozměrech 22.3 x 14.9 mm. Na jiných systémech bude situace obdobná.

Nyní už však k jednotlivým technickým možnostem - čím vším lze tedy super makro fotit:

Super-makroobjektiv od Canonu

Pokud pro vás nějakých 30.000 Kč (cena z února 2015) nejsou žádné velké peníze, nabízí Canon ve svém produktovém portfoliu kvalitní makroobjektiv Canon MP-E 65mm f/2.8 1–5x Macro. Objektiv zvládá plynulé zvětšení od 1:1 až 5:1, což je sice přesně to, co bychom chtěli, ale asi bychom chtěli něco za rozumnější peníze...


Makro předsádka

Jinak označovaná též jako předsádková čočka, dioptrický filtr, makro čočka, close-up filtr a podobně. Na eBay lze najít jako "close-up filter" nebo "close-up lens". V podstatě jde o dioptrickou čočku, kterou si lze představit zjednodušeně jako lupu. Filtr se nasadí na objektiv a funguje jako zvětšovací sklo. Většinou bývají filtry označeny počtem dioptrií, +1, +2, +4 a lze je nasazovat na sebe a získat tak další zvětšení.

Výhodou makro předsádek je to, že se tím neztratí možnost autofokusu objektivu (sníží se ovšem vzdálenost, na kterou lze zaostřit) a jen nepatrně snižují množství procházejícího světla.

Nevýhodou bývají vady kvality obrazu — rozostření (softening) či barevné aberace (color fringing), zvláště u levnějších čoček.

Cenově pak makro předsádky vycházeji různě. Na eBay se dají pořídit z Asie levné čočky za pár dolarů, avšak jejich kvalita je zcela nevyhovující. Dají se sehnat kvalitnější od renomovanějších značek (Hoya, Tiffen, ...) za cenu zhruba do tisíce korun, špičkou jsou pak výrobky firmy Raynox, kde se cena pohybuje od 1500 a výše.


Mezikroužky

Mezikroužky (extension tubes) jsou jednoduchým nástrojem, jak dosáhnout kýženého zvětšení. V podstatě jde o jakýsi prázdný tubus bez vnitřní optiky. Funguje to tak, že se nasadí mezi tělo fotoaparátu a objektiv, kterému tak umožní ostřit na kratší vzdálenost, ohnisko samotného objektivu je tím neovlivněno. Nejlepších výsledků lze s mezikroužky dosáhnout s krátkými a středně dlouhými skly, tj. od 24-100mm.

Jedinou nevýhodou mezikroužků je díky absenci optických členů ztráta světelnosti nasazeného objektivu.

Výhody jsou takovéto:

• jelikož mezikroužky nemají v sobě optiku, neovlivňují negativně obrazovou kvalitu
• jsou univerzální, nemusíte řešit průměry filtrů apod., fungují s libovolnými objektivy (dané značky fotoaparátu), uděláte tak snadno makro objektiv z jakéhokoliv objektivu.
• lze je kombinovat s dalšími řešeními (párování objektivů (lens coupling), reverzní makro, viz dále).

A cena? Ta závisí na tom, jestli mezikroužky dokáží přenášet elektrické signály z těla fotoaparátu do objektivu, to znamená mít či nemít možnost elektronicky ovládat clonu a ostření objektivu. Cena mezikroužků s elektrickým kontakty se pohybuje u značkových výrobků v rozmezí 4000-5000 Kč (Kenko, Canon), na eBayi lze sehnat i neznačkové i okolo 2000Kč. Nicméně, jelikož se s mezikroužky dostáváme na hodnotu zvětšení okolo 2:1, je ostření i s dražšími mezikroužky v podstatě manuální záležitostí (posun vpřed a vzad v řádu milimetru). Proto si myslím, že pro běžné hrátky s makrem postačí mezikroužky z Hong Kongu za 200-300Kč.

Poznámka1: Jak spočítat zvětšení pro danou sestavu? Vezměte pravítko či šupleru a vyfoťte jeho část rovnoběžně s okrajem obrazu v hledáčku. Následně vydělte velikost senzoru (v mm) počtem milimetrů na fotografii. Příklad: Šířka čipu 22.3mm, vyfoceno 11mm pravítka = 22.3 / 11 = 2.03x zvětšení.

Poznámka2: Pokud tedy nasadíte na tělo mezikroužky bez přenosu signálů, bude se na displeji fotoaparátu zobrazovat u clonového čísla F00, změna clony na fotoaparátu nebude fungovat.

Tip1: Pokud máte doma klasickou "pevnou padesátku", jednoduše si takto uděláte makro objektiv.

Tip2: Nemá-li váš objektiv prstenec pro manuální nastavení clony a používáte kroužky bez přenosu, existuje způsob (alespoň u Canonu), jak clonu nastavit. Předesílám, že jde nestandardní zásah do fotoaparátu a činíte tak na vlastní nebezpečí. Nicméně podotknu, že jsem sám toto provedl již mnohokrát bez jakéholiv problému. Nasaďte objektiv normálně na tělo bez mezikroužku, nastavte kýžené clonové číslo. Poté přidržte DOF tlačítko na fotoaparátu (náhled clony), čímž se zacloní. Zároveň se stisknutým DOF tlačítkem objektiv odejměte z těla (fotoaparát je neustále zapnutý). Objektiv tak zůstane zacloněn.

V souvislosti s mezikroužky uvedu pro úplnost ještě jedno zařízení, které funguje na podobném principu, a to makro měch. Na pohled vypadá jako harmonika na sáňkách a umožňuje plynulé zvětšování vzdálenosti mezi tělem a objektivem. Taková sestava tak umožní mnohonásobné zvětšení, nicméně v terénu jde o značně nepraktickou pomůcku.


Párování objektivů (lens coupling/lens stacking)

Párováním objektivů se rozumí nasazení jednoho objektivu standardním způsobem na tělo fotoaparátu a následným našroubováním dalšího objektivu obráceně (reverzně). Takto je možno kombinovat k sobě různé druhy objektivů. Vhodné jsou kombinace skel s pevnými ohnisky, například 200mm+50mm (~4x), 100mm+50mm (~2x), 100mm+28mm (~3x), 100mm+24mm (~4x). Jejich kvalita bývá nejlepší díky jednoduchosti optické soustavy.

Jediné, co je potřeba koupit je příslušný reverzní párovací kroužek (eBay: "reverse coupling ring adapter", "coupling ring", "male to male", cena pár dolarů), což je kroužek se závity po obou stranách, do kterých se našroubují oba objektivy.

Výhody:

• Možnost kombinovat objektivy
• Získané zvětšení

Nevýhody:

• Nutno mít pro každou kombinaci objektivu zvláštní párovací kroužek
• Těžkopádná výsledná sestava, blbě se to drží a složitě nasvěcuje
• Sestava náchylná na obrazové vady
• Možnost vinětace

Tip1: K zabránění vinětace je vhodné reverzně nasazený objektiv odclonit, tj. nastavit nízké clonové číslo.



Reverzní makro (reverse macro)

Konečně se dostáváme k možnosti, která nabízí nejlepší možné využití v terénu. Reverzní makro využívá nejčastěji mezikroužky a objektivu nasazeného obráceně. Pro pročtení nesčetného množství fór a tutoriálů mi jako nejlepší přišlo zakoupení starého širokoúhlého kinofilmového objektivu (24/28mm ohnisko), který při reverzním nasazení solidně zvětšuje.

Z dostupné nabídky historických objektivů vyšly nejlépe objektivy Pentax/Takumar (Asahi), Exakta, Carl Zeiss, Vivitar, přičemž Pentaxy jsou nejsnáze sehnatelné. S výběrem mi hodně pomohly stránky věnované (nejen) Pentax objektivům — Pentax forums, kde najdete velké množství recenzí a konkrétních zkušeností majitelů.

Objektivy jsem nakonec koupil dva, a to SMC Pentax-A 28mm 1:2.8 a SMC Pentax-A 24mm 1:2.8, 28mm verzi jsem pořídil na eBayi v aukci za cca 2450Kč a 24mm pak na polském Allegru za 3500Kč (včetně pouzdra a ochranného filtru). Výhodou starých objektivů je taktéž možnost ručně nastavovat clonu i zaostřovací vzdálenost. U nás se pak objektivy dají sehnat v bazarech na serverech jako paladix.cz, fotoskoda.cz, aukro.cz, bazos.cz, sbazar.cz atd. U FotoŠkody jsem viděl SMC Pentax 28mm/2.8 za ceny okolo 1500-2000Kč.

Kromě objektivu je potřeba dokoupit ještě reverzní kroužek (reverse ring, reverse lens adapter,...), který má na jedné straně bajonet pro nasazení na tělo či mezikroužky a na druhé závit pro našroubování objektivu. Cena na eBayi opět okolo 50-100Kč, v našich e-shopech bývají předražené.

Výhody:

• Jednoduchost sestavy
• Solidní možnosti zvětšení

Nevýhody v podstatě řešení nemá, pomineme-li nutnost koupě dalšího objektivu.

Schéma
Reverzní kroužek:

Bez světla ani ránu

V podstatě to nejobtížnější nakonec, a tím je světlo. Světla v supermakrofotografii je vždy žalostně málo a proto je potřeba si na fotografovaný objekt tak říkajíc posvítit. Hlavním úkolem nasvětlení je dostat nějakým způsobem dostatečné množství světla před objektiv. Dostat jej před 30cm sestavu spárovaných objektivů je celkem oříšek. Možností je několik:

• Vestavěný blesk — slabý výkon, nutno si pomoct vlastními udělátky (rozptylka), abychom dostali světlo před objektiv.


• Externí blesk — nabízí dostatečný výkon, novější blesky mohou být odpáleny bezdrátově, tj. je možno je umístit kamkoliv. To ovšem zvyšuje pořizovací náklady.


• Kruhový makro blesk (macro ring flash) — nejlepší řešení, za které si značně připlatíte. Cena se pohybuje od 10-20.000Kč (Sigma, Canon).

Jelikož vlastním externí blesk Canon Speedlite 430 EX II, dal jsem se do výroby rozptylky, která by mi pomohla dostat vhodné světlo na fotografovaný objekt. Dlouho jsem přemýšlel, z čeho ji udělám, nakonec jsem v Hornbachu natrefil na plastové koleno, které jsem vypolstroval alobalem a na jeho konec připevnil pauzák pro rozptýlení světla. Hlavu blesku jsem pak nacpal do tubusu z mirelonové trubky. Přemýšlel jsem i o tvrdém papíru či kartonu, ale měl jsem strach, že by mi papírový difuzér v batohu dlouho nevydržel.


Další postupy a makro pomůcky

I když sám budu fotit v podstatě pouze motýlí vajíčka, uvedu zde ještě jednu zajímavou techniku fotografování maker, a tou je tzv. focus stacking (vhodný český překlad bohužel neznám). O co jde — při focení maker jde především o nelítostný boj s minimální hloubkou ostrosti, čím vyšší zvětšení, tím menší hloubka ostrosti. I s velkým zacloněním je v podstatě nemožné pořídit fotografii celého předmětu.

A toto přesně focus stacking řeší, a to tak, že se nasnímá objekt s různě posunutou rovinou zaostření. V praxi to probíhá tak, že se za použití ostřícího prstence nebo jemným posunem fotoaparátu nafotí postupně série snímků, která se následně složí v počítači. Například PhotoShop má na to zvláštní funkci (File > Scripts > Load Files into Stack). V principu se z každého snímku vyberou ostrá místa a ta se naskládají do výsledné fotografie.

Samozřejmě je k tomu potřeba mít pořádný stativ a případně i makro sáňky. Sáňky lze pořídit na eBayi už od 200Kč. Pro zájemce uvedu ještě článek na Dpreview (anglicky), kde pochopíte více.

Existuje také speciální software pro fotoaparáty Canon — Magic Lantern, který má mimo množství dalších rozšiřujících možností v sobě implantovaný režim pro focus stacking.



Závěr - je to dřina :-)

Focení maker, potažmo supermaker je věda. Pokud hodláte fotit v přírodě bez stativu z ruky, tak se obrňte pořádnou dávkou trpělivosti. Na první dobrou určitě rozumně ostré fotky nepořídíte, takže je dobré toho nafotit co nejvíc a pak mezi desítkami či stovkami fotografií najít nějakou dobrou.

Nakonec jsem si připravil alespoň pár ukázek z toho, co se mi podařilo nafotit doma z ruky v obýváku s použitím mezikroužků, párování objektivů a reverzního makra pro srovnání dosaženého zvětšení. Jako referenční "objekt" jsem si vzal naši tisícikorunovou bankovku a fotil znak © v levém spodním rohu rubové strany, který je o velikosti 1mm, spolu s pravítkem pro výpočet zvětšení.

(Foto)lovu zdar! :-)